“Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi. Kdo je v zemi zdejší, ze všech nejkrásnější?”
vs.
“Ty dnešní holky nosej tolik make-upu, že ani nevíš, vedle koho se probudíš. Mám raději PŘIROZENOU KRÁSU.”
To chtění být krásná, obletovaná a ta, která přijde do místnosti a všichni o ní ví. Ta která si může vybírat.
- Ta, co používá tu nejlepší skin care, nejlepší tělový mlíka. Nejlepší šminky. Nosí hadry šitý na míru, aby jí dokonale padly a zvýraznily její suprdupr pěstovaný křivky.
- Ta, co má doma výstavku, za kterou by se stydělo i celý hejno strak.
- Ta, co je vždycky vystajlovaná i když je doma v županu, je to dokonalej saténovej župan.
- Ta, u který si každej “normální” člověk řekne:
“Tyvole, takový práce investovat do toho, abych vypadala dobře. To bych asi nemohla.”
- Beztak si tím kompenzuje to, jak potřebuje mít pocit, že o ni někdo stojí.
- Beztak nic jinýho jak pěstěnou tvářičku nabídnout nemůže.
- Beztak si tím nahání nízký sebevědomí.
Vidíte, jaký stigma se nese s tím, když o sebe žena “neúměrně dbá a dává to na odiv?”
Je Marnivá. Utrácí peníze za hezký drahý věci. Nevidí pravou hodnotu v životě! Je povrchní.
Jop. Může bejt.
Ale co když to tak prostě má?
Co když si prostě nechcem smířit s tím, že se občas cítíme a vypadáme jak přežvejkaný krávou a vlastně tuhle (super)schopnost pečovat o svoje tělo chceme taky?
Kam to může vést, když se to přežene? Ke zbytečnejm plastikám? K neschopnosti nějak důstojně stárnout? K nepřijetí toho že se moje tělo prostě bude s věkem měnit?
Víte proč o těchto “negativních” lidských vlastnostech, o těch stínech píšu?
Protože když je přijmeme jako součást sebe. Odpadne vina, za to, že to v nás je. Ztratí to nad náma moc a my se pak můžeme svobodně rozhodnout, jestli tuhle potřebu chceme vědomě (a bezpečně!) nasytit nebo co s ní teda budeme dělat.
Protože se můžeme přijímat a sebeláskovat jak chcem, ale dokud si neposvítíme i na ty srajdy, nevíme co teda tak bezpodmínečně přijímáme.
A z téhle pozice přijetí pak můžeme čerpat svoji sílu.
Co je ale fakt. Není to lehký a člověk k tomu potřebuje někoho, kdo mu pomůže v nesoudícím a bezpečným prostředí na tyhle věci posvítit. Pak to může být neuvěřitelně zábavná hra sebeobjevování. A já vás v tom moc ráda provedu.
Moje životní mise je totiž pomáhat ženám k tomu, aby vedly ten nejlepší život, jak to jen jde.
